Setkali se večer, v okamžiku, kdy zapadající slunce vyslalo k nebi poslední paprsek. Strávili spolu noc, pod svitem hvězd a chladným zrakem Luny. Ráno, když už se téměř rozednívalo, se museli rozloučit.
Daroval jí náhrdelník z drahých kamenů v barvě úsvitu - oranžových červánků, bleděžlutého...
+
Tekutina v měděném kotlíku zářila smaragdově zelenou barvou. Vonělo to levandulí, jasmínem a vanilkou, a taky podzimním svítáním a trochu i pocitem čekání na přítele.
Nechal tekutinu zchladnout a ztuhnout do jediné kapky a pak ji vetkl do kouzelného amuletu. Pověsil si ho na krk a cítil, jak se...
+
Čekal, až se setmí. Západ slunce byl rudý a temněl do nádherné purpurové, pak zfialověl. Ještě než slunce zcela zapadlo za obzor, jeho skomírající záře vyšlehla kamsi do vesmíru.
Jen v tuhle jednu chvíli - jenv tomhle sytě fialovém světle - byla vidět ona vzdálená mlhovina. Jen v tomhle jediném...
+
Až vykvetou růže, utopíš se v jejich vůni. Až začnou opadávat jejich okvětní lístky, oblékneš si je jako svatební šaty. Až na jejich větévkách uzrají šípky, tvé tváře zrůžoví a rty zrudnou.
Až zůstanou jen trny a suché listy, staneš se mou nevěstou...
Velmi jemný náhrdelník v pastelových,...
+
Vysoko v horách je vzduch i vodní toky průzračné, až vše někdy dohromady splývá ve své oslepující čistotě. Seděla v tom jiskřivě čistém vánku a konečky prstů čeřila stejně zářivou vodní hladinu.
Pod vodou se proháněly drobné, stříbřité rybky. Voda zvonivě protékala jejich žábrami a rybky rusalce...
+
Krajina spí, schovaná pod načechranou sněhovou přikrývkou. Pod ní se však občas ze sna cosi zavrtí... Čas od času se někde něco pohne, první netrpělivé klíčky, první rostliny cítí, jak se Slunce na své pouti opět otáčí a vrací k nám.
Ačkoliv se to ještě nezdá, v srdcích semen už nastává...
+
Kráčel mezi poli, den byl jasný a zářivý. Náhle se mu však zježily chlouky vzadu na krku. Klasy zralého obilí se vlnily, jako je by je tu a tam hladily obří ruce. Přivřel oči a spatřil, jak se v horkém zvlněném vzuchu nad obilím prohání drobné poloprůsvitné postavy.
Přidal do kroku, bylo ale už...
+
Vracel se domů až za tmy. Koutkem oka si povšiml zelenavých záblesků v křovinách a vysoké trávě, které lemovaly jeho cestu. Světélka tančila a vířila, hned se spojovala do kruhů, hned se měnila v bláznivý rej.
Našlapoval tiše a ani jednou se za světélky neohlédl. Věděl, co se děje - je letní...
+
Říká se, že v nitru jeskyně, tak hluboko, že už je tam vzduch tropicky teplý od samého zemského jádra, žije prastará žena. Její sluj je plná velkých, kulatých sklenic a v každé z nich tepe lidské srdce. Všechna patří živým lidem a ona o ně pečuje.
Čas od času se některý zoufalý...
+
Svlékla se do naha a když ochotná starší žena přistoupila, aby jí zula boty, tak tak ji stihla odstrčit, než jí žár hranice ožehl vlasy a obočí. Zástup se tiše scházel kolem ohně a čekal.
Vešla přímo do plamenů a lidé zatajili dech. Cítila, jak její kůže puká, jak její vlasy zachvátil plamen, jak...
+