Temně purpurové, šeříkově lila a všechno mezi tím – takové jsou ametysty, jedny z nejoblíbenějších vzácných kamenů. Jejich magická barva jako by otevírala brány do cizích světů i hlubin vlastní duše…
Fialkové tóny ametystů si s měděnými drátky nadmíru rozumí a vytváří kombinaci, která je zářivá i něžná zároveň. Ladí vše do tónů soumraku, kdy se sedí u dobrého čaje nebo vína a s posledními měděnými paprsky zapadajícího slunce se odpočívá po náročném dni.
Ostatně, s vínem mají ametysty společnou dlouhou pouť napříč lidskými legendami a příběhy.
Pít - ale hlavně se neopít!
Už od dávných dob jsou ametysty považovány především za drahokam, zajišťující čistou a střízlivou mysl. I jejich název vznikl ze starořeckého slova pro střízlivost – „neopíjející se“. Věřilo se, že víno z ametystových číší vás neopije, proto se z těchto dob dochovalo mnoho ametystových nádob na pití. Staří Řekové nebyli jediní, kdo věřil v tuto moc ametystu – Egypťané ametyst zasvětili svému astrologickému znamení kozy, která byla považována za nepřítele vína a vinic.
S vínem souvisí i krásná legenda o ametystu, která se odehrává v antickém světě, nicméně její původ je mnohem pozdější – vytvořil ji francouzský romantický básník Remmy Belleau.
Podle této legendy se starověký bůh vína Bakchus zamiloval do krásné dívky jménem Amethyste. Dívka však odmítala jeho náklonnost a modlila se k bohyni čistoty, Artemis, aby jí pomohla se dotěrného nápadníka zbavit. Bohyně vyslechla její modlitby a proměnila dívku v čirý krystal. Bůh Bakchus potom z obdivu k dívčině ctnosti a také ze smutku nad neopětovanou láskou na krystal vylil víno, čímž ametyst získal svou dnešní purpurovou barvu.
A opravdu – fialové krystaly, vyrůstající často z bílého podkladu, vypadají, jako by je svrchu někdo namočil v červeném víně.
Zlatý věk ametystový
S postupujícím časem se významy ametystu poněkud změnily, jeden však zůstává – ametyst je i nadále kamenem střízlivé, jasné mysli, čistoty a bystrého uvažování. Křesťanská éra mu navíc přisuzuje významy piety a celibátu. Ametyst se stává jedním z nejvzácnějších a nejcennějších kamenů, ve své době vzácností překonával i safíry.
Jak je to ale relativní se ukázalo ve chvíli, kdy byl objeven Nový Svět a v něm – konkrétně v Brazílii a dalších jihoamerických zemích – obrovská těžiště ametystů. Jejich cena okamžitě klesla a dnes už mají vysokou hodnotu pouze ty, které se mohou pyšnit obzvláště výrazným odstínem fialové. Takovým se říká „sibiřské“ – a to bez ohledu na to, ve které zemi mají svůj původ. Méně kvalitní ametysty jsou pak nazývány „uruguayské“ a nejméně kvalitní „bahijské“.
Co se týče zbarvení ametystů, ještě perlička na závěr – jejich barevné rozpětí je tak široké a tak odlišné od jednoho místa k druhému, že praví experti dokáží pouhým pohledem určit, z jaké lokality kámen pochází. Je to vlastně podobné jako s vínem – a tak se kruh uzavírá…